Ku příležitosti 1. dobříšského triatlonu jsme oslovili hlavního organizátora pana Michala Cibocha, který se rozsáhle rozpovídal o své učitelské a trenérské činnosti na dobříšské základní škole a mimo jiné nám popsal činnosti Sportovní akademie Dobříš.

Jmenuji se Michal Ciboch. Působím ve školství jako tělocvikář od roku 2004 na dobříšských základních školách. Vystudoval jsem pedagogickou fakultu – tělocvik, informatika a pracovní činnosti. Poté jsem ještě studoval zeměpis. V roce 2009 jsem na škole zakládal florbalové družstvo mládeže, sta jsem se vedpucím oddílu florbalu mládeže TJ Sokol Dobříš. Florbal je nenáročný sport na vybavení, stačí míček a hokejka. O florbal byl opravdu velký zájem, takže jsme rozjeli školskou florbalovou ligu. Protože jsem v mládí dělal mnoho sportů, tak jsme ve škole začali pořádat různé sportovní kurzy, abychom děti přivedli ke sportu a naučili je základní pohybové dovednosti, které jim v dnešní době bohužel chybí. Mám na starosti sportovní třídy, talentovky do sportovních tříd a sportovní kurzy při škole i ve Sportovní akademii Dobříš. Mohu se tak realizovat jako trenér i jako učitel, což je skvělá kombinace a výhody trenérských licencí můžu využít ve škole, především ve sportovních třídách. Trénování mě zajímalo vždy a postupně jsem studoval jednotlivé licence trenér florbalu, lyžování, atletiky, minivolejbal. Protože mám z těchto oborů státnice, ani by jsem studium nepotřeboval, ale správný trenér a učitel se vzdělává stále a jsem rád, že mi trenérství pomáhá a ulehčuje práci. Jak jsem již řekl, rozjel jsem především florbal, ale postupně jsem začal rozvíjet i další sporty, které si myslím, že jsou důležité pro všeobecný pohybový rozvoj dnešních dětí. Šlo především o atletiku, plavání, gymnastiku a tím jsem se dostal k myšlence, že v roce 2019 založím Sportovní akademii Dobříš.

Tento spolek je pro mě, dá se říct, čtvrté dítě. Hlavním důvodem pro založení bylo, že jsem chtěl naplnit všechny pilíře dětské sportovní všestrannosti, která si myslím, že dětem dost chybí. Dle mého, by všestrannost měla stát na atletice, gymnastice a plavání. Mám tedy tři oddíly a doslova praskají ve švech. Celou akademii máme založenou na principu nevýkonnostní formy. To znamená, že nechceme děti přetěžovat a nemít výkon na prvním místě. Sport musí děti především bavit, takže vše provádíme herní formou, jak gymnastiku, tak atletiku. Samozřejmě i nadále jsem vedoucím oddílu florbalu, který je také součástí akademie v rámci partnerství s TJ Sokol Dobříš. Poskytujeme také kurzy windsurfingu, paddleboardingu, lyžařské kurzy i skialpové kurzy. Letos pojedeme poprvé na řecký ostrov Rhodos, kam vyrazíme třetí týden v červenci. Od roku 2008 pořádáme na 2.ZŠ Dobříš windsurfingové kurzy v Chorvatsku, které jsou u nás v ČR ojedinělé a podle žáků „bombastické“. Kurz trvá deset dní a děti se zde naučí chápat sílu a směr větru, klimatické přímořské podmínky, místní faunu a flóru a konečně základy jízdy na windsurfingu, obraty a starty. Nedílnou součástí kurzu je nauka o Jihovýchodní Evropě.  O windsurfing je velký zájem, takže pořádáme kurzy i v České republice, ale to je spíše pro různé skupiny či zájmové spolky.

Jak jsem již zmínil, snažíme se vše dělat především nevýkonnostní formou, ale pro ty, kteří chtějí závodit, pořádáme vlastní závody a seriály, nebo se zapojujeme do různých republikových soutěží a projektů, především od Českého atletického svazu. Nedávno jsme pořádali další díl atletického seriálu Rodiče & Děti, kde se snažíme děti motivovat pomocí rodičů, protože atletika a gymnastika dost upadá vzhledem k pohybovým návykům dnešních dětí, které výrazně klesají v důsledku sociálních sítí a rozvoje informačních technologií a dalších neřestí. Atletika a gymnastika poměrně bolí, takže proto děti sportují motivačně s rodiči a dá se říct, že máme velký úspěch. Naposledy jsme měli 38 závodníků, kdy rodiče a děti byli téměř půl na půl. Byly to úžasné závody.

K propagaci používáme internetové stránky, Facebook a Instagram Sportovní akademie Dobříš. Nedávno jsme si najali firmu, která se nám stará o promo a propagaci. Je to takový dluh rodičům, protože já sám tu informovanost nestíhám. Starám se, aby v oddílech vše fungovalo. Starám se o děti, trenéry, materiál, o granty, peníze i výplaty, takže toho mám opravdu hodně. Řada trenérů mi s organizací pomáhá a snažím se vytvořit pro každý sport šéftrenéra, který se má dílčí organizační povinnosti.

Podobným způsobem děláme i gymnastiku. Nejsložitější je však plavání. Máme rozdělená družstva do několika kategorií. Nejmenším říkáme delfínci, to jsou neplavci, děti do čtyř let. Učíme je plavat zábavnou formu. Máme různé plovoucí desky, míče, kroužky a tak podobně. Jsou mezi nimi děti, které nemají žádnou zkušenost z plávání a u nás v oddíle dělají první plavecké krůčky, ponory, tempa, až plavecké styly. Některé děti se bály vody a nyní jsou ve vyšším družstvu a úplně normálně plavou. V druhém družstvu už děti umí plavat, mají dávkované tréninky, ale pořád formou zábavy. Učíme je hlavně správné technice. Ve třetím družstvu už jedeme techniku obrátek, skoku do vody i samotného plavání. Učíme je třeba motýlka, což je opravdu náročná plavební technika. Jsou to opravdu šikovná děcka, jsou schopna v tom už něco odplavat. Během hodiny dokáží odplavat 1000 až 1200 metrů. Druhé družstvo kolem 700 metrů a u těch nejmenších to samozřejmě nepočítáme. Účastníme se závodů, jezdíme na sokolské přebory do Hořovic, a i přesto, že to děláme nevýkonnostní formu, tak vždy přivezeme nějakou tu medaili. Jak z atletiky, když jedeme do Benešova, tak z plavání.

Ještě jsem zapomněl zmínit, že máme i oddíl orientačního běhu. Na kurzech, které v létě pořádáme, tak děláme především paddleboarding, windsurfing, lukostřelbu, softball, lacros a zmíněný orientační běh. Všechno aktivity, které jsou nevšední. Já osobně lukostřelbu miluji a jsem rád, že ji mohu vyučovat, protože se k ní děti běžně nedostanou.

Co se týče samotných rodičů, jsou na tréninku vítáni (mnohdy na trenérských školeních slyšíme, že rodič na trénink nepatří). My jsme pravý opak. U čtyř nebo pěti letých dětí chceme, aby byli rodiče přítomni. Dělají trenérům takovou menší podporu. Občas se stane, že se dítě rozpláče nebo nedokáže držet pozornost, takže jsou tam rodiče jako podpora. Jsme součástí projektu Atletika pro děti, který radí, jak děti trénovat, jaké hry si připravit a jak s nimi pracovat.

Jak jsem již několikrát zmínil, naší filozofií je herní a nevýkonnostní forma. K tomu hledám i odpovídající trenéry a jsem rád, když najdu takové, se kterými si rozumím.

A teď se konečně, konečně dostaneme k tomu triatlonu. Ten sport mě vždy bavil a líbil se mi. Na vysoké škole jsem to taky zkoušel, ale jelikož jsem měl zdravotní problémy, tak to nikdy úplně nedopadlo. Dobříšský triatlon dáváme dohromady se starostou Pevlem Svobodou,  radním Štěpánem Součkem a Klárou Černou, kteří jsou zapálení sportovci. Chvíli jsme diskutovali, jako formou triatlon pojmeme. V informačním letáku a v rozhovoru pro časopis Naše dobříšsko jsem zmínil, že závod není o nějakých velkých dávkách a výkonech a vzdálenosti tratí nemají nic společného s náročným triatlonem. Jde nám o to, abychom ke sportu přivedli širší veřejnost, a ne zkušené triatlonisty. Když rodičům řeknu slovo triatlon, tak se jim často protočí panenky, protože si myslí, že jde o neuvěřitelné náročný sport, který děti pouze morduje, a ještě stojí hodně peněz. Chci všem ukázat jinou tvář triatlonu, tu pohodovou a třeba se najde někdo, kdo se chytí a začne se mu věnovat naplno. Podle některých, jsou naše vzdálenosti směšné a pak se podívám a vidím, že je to někdo, kdo se účastní triatlonových závodů. Chceme, aby si to děcka vyzkoušela, nechceme je trápit a ten sport jim znechutit. Pokud je to začne bavit a řeknou si: já chci víc, tak mohou přijít na atletiku či plavání a začít pořádně sportovat. Náš oddíl spolupracuje s jinými odvětvími, jakou jsou kolo či fotbal nebo aerobik. Spolupráci jsme navázali i s cyklisty, takže máme k dispozici všechny tři odvětví triatlonu. Když dám přiklad ze zahraničí, tak ve Švédsku je běžné, že děti trénují tři sporty najednou a trenér si nikdy nedovolí říct – budeš dělat jenom jeden sport. Naším cílem je naučit děti žít aktivním způsobem života a sportovat v době sociálních sítí a informačních technologií.